Archiv rubriky: Části obce

Staré Ouholice jsou spíše nové a moderní – v posledních letech v nich vyrostla téměř padesátka nových domů a ves po staletí bojujících s povodněmi a poskytující občerstvení vltavským šífařům se proměnila v příjemnou a klidnou obytnou zónu.
Je zde dětské hřiště, které najdete vedle vyhlášené restaurace U Hasiče, za kterou si můžete zahrát nohejbal, volejbal či třeba grilovat.
   Na staré návsi najdete pomník padlým z roku 1925 ve tvaru vysokého trojbokého žulového monumentu s litinovým zdobením.
Staré rameno řeky Vltavy láká rybáře, k procházkám pak zvou romanrické meandry a  břehy tůní s  názvy „Trojhranka“ a „Čtyřhranka“.
Ve stínu stromořadí vzrostlých topolů můžete podél řeky zapátrat po památkách na bývalé šífaře v podobě starých úvazišť pro lodě a vory. Najdete zde nově obnovenou loděnici (ta původní byla z roku 1941).

Odkud začít?
Od archeologických výzkumů, které dokládají existenci zdejšího osídlení již v době kamenné?
Od zbytků středověkého hradiště a vysoké pravděpodobnosti (podle leteckých průzkumů) umístění keltského hradiště?
Od jedinečné technické památky, kterou představuje vepřecký mlýn?
Od kostela Narození Panny Marie, který se zvedá na návrší nad vsí a zvonice v jeho bezprostřední blízkosti?
Od školy, která je tady nejméně od 12. století a pamatuje mnoho generací zdejších školáků?

Významné archeologické naleziště leží na mírném svahu klesajícím na severozápad uprostřed mezi Vepřkem a návrším, na němž stojí původně středověký kostel Narození Panny Marie s přilehlým hřbitovem a sousední školou. Zatímco na jihovýchodě spadá vepřecké návrší strmě k Vltavě, severozápadní svah klesá pozvolna do údolí Bakovského potoka, jenž se vlévá ve Vepřku do Vltavy. Pravěcí lidé si zde pro své působení vybrali místo velmi příhodné. Bohatě zásobené vláhou ze dvou vodních toků a umožňující daleký rozhled po proudu i proti proudu Vltavy,  přirozeně chráněné příkrými srázy říční terasy a svahy údolí Bakovského potoka. Unikátní nálezy únětických pohřbů ve velkých nádobách představují v našem prostředí velice vzácný jev. Je pozoruhodné, že ačkoli z českých únětických pohřebišť je dosud známo jen asi deset hrobů tohoto typu, tři z nich byly objeveny právě ve Vepřku.
Unikátní vodní mlýn – jeho základy jsou na místě středověké tvrze rodu Wepřeckých z Wepřberku – patří k nejvýznamnějším objektům svého druhu v regionu dolního Povltaví a v celém Středočeském kraji. Hodnotná není jen stavební podstata mlýna, která je výsledkem kontinuálního vývoje od pozdního středověku po první třetinu 20. století, ale rovněž kompletní dochované technologické vybavení mlýna z doby rané industrializace mlynářství.
Středověký kostel Narození Panny Marie s prokázanými základy románskými a pravděpodobně ještě staršími (soudě podle archeologických nálezů v jeho bezprostředním okolí), spolu se zvonicí ze 14. století a impozantní budovou školy představují přirozenou autoritativní výstavbu středočeské vesnice. Ves sama se směrem od kostela chlubí  v r. 1739 postavenou budovou fary a několika velkými statky (grunt „Královský“, grunt „Dvořákovský“,  grunt „Heroltovský“, pivovar, zmíněný vodní mlýn). Ves v roce 1850 přeťala železniční trať a tím ji psychologicky rozdělila na dvě poloviny. A ještě větší novodobou technickou jizvou na starobylé kráse bylo otevření dálnice D8 v roce 2000, které oddělilo kostelní návrší od samotné vsi.
Průkopník motorismu Josef Walter, konstruktér motocyklů a automobilů, se narodil 19. prosince 1873 ve Vepřku na Mělnicku.
Patřil k otcům – zakladatelům českého automobilismu: 1897 založil dílnu, kde zahájil výrobu motorových kol vlastní konstrukce. Jeho další cesta vedla k  automobilu, který spatřil světlo světa roku 1909. Zájem zákazníků od samého začátku upoutával účastí v závodech, z nichž si jeho stroje často odnášely vavříny vítězství. Zemřel 15. ledna 1950 v Praze.

Vepřek je perlou na hrdle vltavských břehů – vždyť patří mezi těch několik tvrzí, stojících na strmých říčních březích, počínaje Vyšehradem, přes Levý Hradec, Chvatěruby k  Vepřku a  končíc Mělníkem.

   Nové Ouholice téměř bezprostředně navazují na Novou Ves.
V roce 2009 uplynulo 225 let od jejich založení, vznikly po povodni v roce 1784, kdy byly původní Velké Ouholice stojící na břehu Vltavy zcela zničeny. Veltruský hrabě Chotek daroval lidem postiženým povodní stavební místo a materiál na stavbu nových domků právě na stráni, kterou uvidíte od Starých Ouholic vlevo.
Po hřbetu ostrohu, kde se říká „Na horách“ vede turistická cesta zvaná Dvořákova stezka, která začíná v Kralupech nad Vltavou, pokračuje do Nelahozevsi a dále směrem k Řípu přes Nové Ouholice, Vepřek do  Ctiněvsi, kde na ni navazuje severočeská trasa na Říp.
“Na horách” se nachází majestátní prastará ostrožna spolu s unikátními ukázkami stepní flory a fauny.
V Nových Ouholicích je jediná zastávka železniční dopravy v obci, naproti ní je restaurace Na Zastávce a prodejna potravin. Dále zde je zdravotní středisko, ve kterém má sídlo Klub seniorů.

   Rozkládá se na velké křižovatce rychlostní silnice Mělník – Slaný a na exitu 18 dálnice D8. Kromě toho se celou její centrální komunikací táhne tzv. “stará teplická silnice”. Všechno to sebou nese zvýšené dopravní nároky, které se obec v dlouhodobém horizontu snaží tlumit. 

   Před budovou obecního úřadu je pomník padlým v obou světových válkách -vysoký žulový monument, na jeho vrcholu je z čelní strany stylizovaná trnová koruna.  Na místě zvaném Na Homolce se v noci z 8. na 9. května 1945 odehrála jedna z posledních tankových bitev druhé světové války. 

Miřejovice se rozkládají téměř na samém břehu Vltavy – naproti oboře Veltruského zámku, částečně pak pod veltruským mostem a velmi těsně sousedí s  Nelahozevsí.
Mají bohatou historii, hlavně převoznickou a pivovarskou. Život zdejších lidí byl vždy spjat s vodou, Vltava poskytovala obživu převozníkům a rybářům, ves díky své poloze na zemské stezce spojující Prahu se Saskem byla význačným formanským střediskem.
V Miřejovicích najdete bývalý pivovar, který roku 1891 čepoval své pivo na zemské jubilejní výstavě, odkud si odvezl zlatou medaili císaře Františka Josefa II. V roce 1898 dosáhla roční produkce piva 14.500 hl.
Současné Miřejovice jsou příjemnou obytnou zónou na romantickém břehu Vltavy. Najdete v nich moderní hřiště pro děti a také zde funguje Maraton Klub Miřejovice.
   Miřejovická elektrárna je technickou památkou a nachází se na 18. říčním kilometru Vltavy. Zdymadlo se skládá z jezového mostu, plavebního kanálu, elektrárenského náhonu (0,7 km) a vorové propusti. Vodní elektrárna je asi 150 m za úrovní jezu. U vtoku do elektrárny je 5 stavidlových tabulí. Rovinou jezu tak procházejí čtyři ramena řeky.
Elektrárna s jezem i mostem tvoří jedinečný a jednotný architektonický celek a to dokonce takový, že inspiroval i zaoceánské konstruktéry – v roce 1904 totiž přijeli čtyři američtí inženýři zaměřující se na stavby jezů pro řeku Mohawk u New Yorku a miřejovické řešení je nadchlo, a tak od konstruktéra Záhorského koupili licenci.
Secesní budova elektrárny je jednopatrová, obdélníkového půdorysu, s půlkruhovými okny a pultovou střechou. Dominantu tvoří transformátorová věž obrácená k levému břehu. Elektrárnu zařizoval František Křižík, je vybavena pěti Francisovými turbínami, celkový výkon je 3,57 MW. Elektrárnu včetně náhonu postavila v letech 1922-1928 firma ing. Pokorného a ing. Peky. Začátkem 90. let 20. století prošla elektrárna generální rekonstrukcí.“