Odvodnění – Nová Ves

Základním principem koncepce přírodě blízkého hospodaření s dešťovými vodami (HDV) v urbanizovaném povodí je v maximální možné míře napodobit přirozené odtokové charakteristiky lokality před urbanizací. Základem HDV je tzv. decentralizovaný způsob odvodnění, jehož podstatou je zabývat se srážkovým odtokem v místě jeho vzniku a vracet ho do přirozeného koloběhu vody. V nejužším slova smyslu jsou přírodě blízká opatření a zařízení HDV taková, která podporují výpar, vsakování a pomalý odtok do lokálního koloběhu vody. V širším slova smyslu sem patří i zařízení, která alespoň určitým způsobem přispívají k zachování přirozeného koloběhu vody a k ochraně vodních toků, např. akumulací a užíváním dešťové vody nebo retencí a regulovaným (opožděným) odtokem do stokové sítě.

Přírodě blízké HDV má pro území řadu ekologických i ekonomických přínosů:

zadržováním a vsakováním dešťových vod se snižuje objem i maxima povrchového odtoku, a tím se snižuje hydraulické a látkové zatížení toků (ať již z odlehčovacích komor jednotné kanalizace nebo z dešťové kanalizace),
vsakováním do podzemí se obnovuje zásoba podzemních vod a zásobování recipientů v době sucha,
snížené množství dešťových vod (DV) umožňuje navrhovat menší profily stok a objemy dešťových nádrží a zatěžuje méně ČOV, čímž se zvyšuje účinnost čištění odpadních vod,
zadržením DV v terénu se zvýší výpar a zlepší mikroklima v urbanizovaných oblastech,
zařízení HDV jsou často součástí ploch veřejné zeleně a estetickým přínosem pro urbanizované území,
při využívání akumulované DV v nemovitostech jako vody užitkové (WC, závlaha, praní, úklid) se snižuje potřeba pitné vody.

[ Ing. David Stránský, Ph.D., Přírodně blízké hospodaření se srážkovými vodami na stavebním pozemku a jeho důsledky pro územní plánování, Studijní text pro předmět Ekologie – Doktorské studium Fakulta architektury ČVUT v Praze
Praha, 2013 ]