Miřejovice se rozkládají téměř na samém břehu Vltavy – naproti oboře Veltruského zámku, částečně pak pod veltruským mostem a velmi těsně sousedí s Nelahozevsí.
Mají bohatou historii, hlavně převoznickou a pivovarskou. Život zdejších lidí byl vždy spjat s vodou, Vltava poskytovala obživu převozníkům a rybářům, ves díky své poloze na zemské stezce spojující Prahu se Saskem byla význačným formanským střediskem.
V Miřejovicích najdete bývalý pivovar, který roku 1891 čepoval své pivo na zemské jubilejní výstavě, odkud si odvezl zlatou medaili císaře Františka Josefa II. V roce 1898 dosáhla roční produkce piva 14.500 hl.
Současné Miřejovice jsou příjemnou obytnou zónou na romantickém břehu Vltavy. Najdete v nich moderní hřiště pro děti a také zde funguje Maraton Klub Miřejovice.
Miřejovická elektrárna je technickou památkou a nachází se na 18. říčním kilometru Vltavy. Zdymadlo se skládá z jezového mostu, plavebního kanálu, elektrárenského náhonu (0,7 km) a vorové propusti. Vodní elektrárna je asi 150 m za úrovní jezu. U vtoku do elektrárny je 5 stavidlových tabulí. Rovinou jezu tak procházejí čtyři ramena řeky.
Elektrárna s jezem i mostem tvoří jedinečný a jednotný architektonický celek a to dokonce takový, že inspiroval i zaoceánské konstruktéry – v roce 1904 totiž přijeli čtyři američtí inženýři zaměřující se na stavby jezů pro řeku Mohawk u New Yorku a miřejovické řešení je nadchlo, a tak od konstruktéra Záhorského koupili licenci.
Secesní budova elektrárny je jednopatrová, obdélníkového půdorysu, s půlkruhovými okny a pultovou střechou. Dominantu tvoří transformátorová věž obrácená k levému břehu. Elektrárnu zařizoval František Křižík, je vybavena pěti Francisovými turbínami, celkový výkon je 3,57 MW. Elektrárnu včetně náhonu postavila v letech 1922-1928 firma ing. Pokorného a ing. Peky. Začátkem 90. let 20. století prošla elektrárna generální rekonstrukcí.“
